Dopisy lásky – Jakub Smolík

ALBUM

Dopisy lásky

Rok vydání 2002

SEZNAM PÍSNÍČEK

1. Když andělé pláčou

Okna zdobí déšť
Andělé v nebi když pláčou
Svůj kříž musí nést
I ten, kdo říká, že nejsou
A svítání
Nezabrání
Přicházet dnům
Kdy navzdory snům
Andělé pláčou

Proč ve fontánách
Lidé si střádají štěstí
Krev smývá na dlažbách
Déšť smutek lidem prý věští
A svítání
Nezabrání
Přicházet dnům
Kdy navzdory snům
Andělé pláčou

Proč dřív odchází ten ze dvou nejlepší?
Proč nás je plný svět, lidí nevděčných, nevděčných

A svítání nezabrání přicházet dnům
Kdy navzdory snům
Andělé pláčou

Každý chtěl by jít
Do nebe dřív před svou láskou
Proč jen odchází
Ti, kteří na vině nejsou
A svítání
Nezabrání
Přicházet dnům
Kdy navzdory snům
Andělé pláčou
Přicházet dnům
Kdy navzdory snům
Andělé pláčou

2. Nejsi má

Už nejsi, nejsi má, už sám se probouzím A prázdných dnů se ptám, proč já ti nescházím Už nejsi, nejsi má a já jen vzpomínám Dívko mazlivá, lásko vášnivá, už nejsi, nejsi má Prvních pár minut byl jsem rád Že zpátky mám svůj klid Jen stále cítím vůni tvou A slyším slůvka znít Už nejsi, nejsi má, už sám se probouzím A prázdných dnů se ptám, proč já ti nescházím Už nejsi, nejsi má a já jen vzpomínám Dívko mazlivá, lásko vášnivá, už nejsi, nejsi má Tak dnes tu se mnou zůstanou Jen fotky z dávných dní Já každé musím sbohem dát Než přijde svítání Už nejsi, nejsí, nejsi má, ráno sám se probouzím A příštích prázdných dnů se ptám, proč já ti nescházím Nejsi, nejsi, nejsi má a já už jenom vzpomínám Na tvou náruč mazlivou, na tvou lásku vášnivou Že už nejsi, nejsi má

3. Pánbůh řek vraťte se

Máme v zádech svět a roky svý A velká, malá přátelství A chvíle, kdy se chlap rozbrečí My si přáli štěstí v přístavech I při jízdách, co berou dech A loučili se s láskou bez řečí Nám pánbůh řek – vraťte se Zpátky k první adrese Tam, kde každej první lásku má Pojď s náma zpátky domů Než spadnou hnízda ze stromů A zpívej – to jsem já Taška dopisů a účtenek A starej nůž a prošlej lék Jsou důkazem všech tvých životů Všechna divná jména jsi zapomněl Hlavou krouží těla, cos v rukou měl To čas je vzal a přivál samotu Nám pánbůh řek – vraťte se Zpátky k první adrese Tam, kde každej první lásku má Pojď s náma zpátky domů Než spadnou hnízda ze stromů A zpívej – to jsem já V zádech svět, ten velkej brácha Říkával – dej si bacha! A hlídal tě líp než ostatní Měl tě rád, tak děkuj mu Byl arénou všech tvejch snů A na nový ti zbývá spousta dní Nám pánbůh řek – vraťte se Zpátky k první adrese Tam, kde každej první lásku má Pojď s náma zpátky domů Než spadnou hnízda ze stromů A zpívej – to jsem já

4. Nezavolám

Tak láska nám končí, nemám víc co ti dát Chceš jít, už se loučíš, nač dál tu hru hrát Proč na prahu dveří teď zůstáváš stát Tak už nečekej dál, já tě nezavolám Co bývalo dřív, to vítr už svál A já až teď vidím to, čemu se smál Než trápit se s tebou, to už líp je být sám Nečekej dál, já tě nezavolám Hmmm, už nezavolám Zkouším dál zapomenout, nic víc nedělám Na to, cos měla s ním, k čemu přítele mám? Začínám cestu dlouhou, jen moc přímá není Od nepochopení snad k odpuštění Noc mívá tvou tvář, já dávám se svést Jen Bůh ví, já nevím, jak sám to tu snést Jenže trápit se s tebou, to už líp je být sám Nečekej dál, já tě nezavolám Nečekej dál, já tě nezavolám

5. Má lady

Holčičí přáníčka máš a pojednou se usmíváš Jak lady z mých lepších dní Chvílí jen zmáhá tě pláč a potom se tváříš jak hráč Jak lady, co žil jsem s ní Když spíš, tak já ti něžně šeptám do snů Jsi má lady Vcházím, když krátí se den, čekáš a ptáš se mě jen Má máma, zase jdeš sám Slova prý neváží nic, a přesto je těžké to říct Má máma kdy přijde k nám Když spíš, tak já ti šeptám, se mnou bdí tu Tvá máma Život, ten zná jenom brát, jsi všechno, co mám na něm rád Má lady z krásných chvil S tebou je krásný můj svět, už bude ti málem pět let Má lady z říše víl Když spíš, tak já ti něžně šeptám do snů Jsi má lady Když spíš, tak já ti něžně šeptám do snů Jsi má lady

6. Holka s bílou halenou

Trochu větší nos a váha motýlí Trošku bezbranná v kraji sousedním Jen čaj páteční ji trochu rozptýlil Pak jen internát dlouhé spousty dní Všichni vzpomenou na holku s bílou halenou Každý rád ji viděl tančit, celou se smát S bílou halenou a s tváří sluncem spálenou V jednou šťastném létě s klukem, co s ní byl rád Chatu blízko měl, pak vezl ji na ranní Její drsnou dlaň nazval svátostí Snad ji vážně chtěl na víc než na hraní Snad vážně zanechal městských známostí Všichni vzpomenou na holku s bílou halenou Každý rád ji viděl tančit, celou se smát S bílou halenou a s tváří sluncem spálenou V jednou šťastném létě s klukem, co s ní byl rád Dlouho nepřijel a snad byl líný psát Když se objevil, nebyl vůbec sám Jela navždy zpět a ty se můžeš ptát Jaktože vlastně já tenhle příběh znám Že ten příběh znám, takhle z blízka znám

7. Dopisy lásky

Čekáš telefonát, byt zebe prázdnotou Kam se schoulíš, sám nevíš Píšeš přes kopírák větu za větou Kterou stejně nikdy nevyslovíš Voláš ze spaní pár slůvek do ticha Pro holku, co dnes už v Paříži má byt Prázdné volání u srdce zapíchá Věta, že chceš všechno zpátky mít Dopisy lásky z Francie Listonoš dávno nenosí Snad někdo jiný čte si je Kdo naši lásku pokosil Vzpomínky zaháníš, ať zůstanou tam, kde jsou Ve vzduchu se míchá s pravdou lež Oči přivřený tě k ní donesou Když je otevřeš, už s ní nebudeš Dopisy lásky z Francie Listonoš dávno nenosí Snad někdo jiný čte si je Kdo naši lásku pokosil

8. Co na tom

Slunce se třpytí v dálce a já jdu jen tak krátce A dálce říkám: Lásko má Přišla ke mně víla a ta mi přislíbila Lásku věrnou jako trám Co na tom tohle žití Když vím, pro koho slunce svítí A já jí říkal: Lásko má To dítě za to stálo Už vím, jak dlouho slunce hřálo A já byl šťastný, že jsem s ním Pak jsem ji potkal zase a byla v plné kráse A malé dítě bylo s ní Přiskočilo ke mně, za ruku chytlo se mě A já byl šťastný, že jsem s ním Co na tom tohle žití Když vím, pro koho slunce svítí A já jí říkal: Lásko má To dítě za to stálo Už vím, jak dlouho slunce hřálo A já byl šťastný, že jsem s ním Co na tom tohle žití Když vím, pro koho slunce svítí A já jí říkal: Lásko má To dítě za to stálo Už vím, jak dlouho slunce hřálo A já byl šťastný, že jsem s ním Slunce se třpytí v dálce a já jdu jen tak krátce A dálce říkám: Lásko má

9. Ameriko

Naše tvář žárem slunce pálí Jdem za vozem s námahou Dlouhou tou cestou jen dál a dál Zemí neznámou Hlas za mořem vzdálená Těm doma Bůh kéž pomáhá Ameriko, Ameriko Kde tvá zem se rozdává Dej nám jíst, dej nám pít Tak jak snad to má být Dej nám, co máš I když se známe málo dní Dej nám hřát, nech nás, smíme Svou víru mít a dát Vem si, co znám, a dej nám Co máš, a já budu Tě ctít, to rád Přísahám Hvězdu v dálce mám Ta mi září Jde se mnou s troufalou Touhou, co vede mě dál A dál zemí neznámou Chceš odvahu, máš ji mít Bez ní kdo žít chce, prohrává Ameriko, Ameriko Kde tvá zem se rozdává Dej nám jíst Dej nám pít Tak jak snad má to být Dej nám svůj stín Dej nám, co máš, i když se známe Málo dní Dej nám hřát A dej nám našim Přáním svobodu vznést se dál Vezmi si, co znám, a prosím Dej nám, co máš Já navždy budu tě ctít Na to rád přísahám Kéž jednou já můžu říct Ta země je má A v síle, co skrývá se v ní Já dávám znát Dej nám jíst, dej nám pít Tak jak to snad má být Dej nám svůj stín Dej nám, co máš I když se známe málo dní Dej nám hřát Nech nás, ať smíme Svou víru mít a dát Vem si, co znám A dej nám, co máš Já budu Tě ctít Na to rád přísahám

10. Zpověď

Já dnes všem, co znám, chci říct příběh svůj Právem nikdy nic mi tak, jak má, nevychází Žádný whisky já jsem říct ne neuměl, co vím Zářný příklad toho, že se pít nevyplácí Taky i rozum k Annabelle uletěl, bohužel pro ni Já tam stál, střílel dál, kolikrát sám Bůh ví Lístků pár do kraje stínů A pak vystřízlivění od výčitek, která pálí Tenhle příběh můj se u ohňů nevypráví Annabelle v mejch snech ptá se jako já, proč čekám Proč tak dlouho ta, co přijít má, nepřichází Naproti jí marně chodím – samotář Proč já tam stál, střílel dál, kolikrát sám Bůh ví Lístků pár přímejch do kraje stínů Nikdo, i kdybys chtěl, neprodá zpáteční Za dveřma temnot já uslyšel vzdech V hlavě mý černo, zralej vztek Tak jsem tam vtrhnul a pálil do všech stran To nejde odestát nikdy Já tam stál, střílel dál, kolikrát sám Bůh ví Svíček pár, dort, pár přátel a dárků, až pak vystřízlivění Ozbrojen po zuby dál pálí

11. Pošťák

Tak se pojďte setkat na pár chvil Abych taky věděl, že jsem žil Sakramentská práce, málem bych byl zrádce Já chci jen říct, že jsem jednou žil Sakramentská práce, málem bych byl zrádce Já chci jen říct, že jsem jednou žil Ještě žádnej pošťák nezbohat To by musel starým lidem lhát Na to nemám sílu, mám doma malou vílu Tu musím mít až do konce rád Na to nemám sílu, mám doma malou vílu Tu musím mít až do konce rád Jednou bych se taky mohl splést Místo tý svý víly jinou svést Odpouští se bláznům, no já mám ale štěstí Jednou bych se taky mohl splést Odpouští se bláznům, no já mám ale štěstí Jednou bych se taky mohl splést Odpouští se bláznům, no já mám ale štěstí Jednou bych se taky mohl splést Odpouští se bláznům, no já mám ale štěstí Jednou bych se taky mohl splést

12. Asi nebudu kovboj

Já už asi nebudu kovboj Toulat se krajem a stáda hnát Já už asi nebudu kovboj Pod modrým nebem já nebudu spát Dál se dívám na slunce v dáli A slyším trávu růst Kostel na kopci a jeho zvony Někdo si zpívá to svoje blues Nedovol snům, aby šly spát A naše srdce ať opustí chlad Hvězdy už nepadaj tak jako dřív Město nás dostalo, už není čas snít Hvězdy už nepadaj tak jako dřív Město nás dostalo, už není kam jít