ALBUM

Jakub Smolík 1995
Rok vydání 1995

SEZNAM PÍSNÍČEK

1. Ave Maria
Vracím se domů, zase mířím tam, kde měl jsem dávno být
Ministrant na kůru, co zpívával Ave Maria
A táta s mámou už na práh mi naproti nepřijdou
Neřeknou jako dřív, tak buď zdráv, Ave Maria

Dnes už se loučím mnohem, mnohem hůř s každou vteřinou
Když jsem šel světem jen tak naboso, s tváří nevinnou
Kdy hlavou netáhly mi mraky, dík, mámo, za ty krásný roky
Ave Maria, Ave Maria

Ave Maria, Ave Maria
Proč člověk v očích slzy tajně skrývá
Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá
Ave Maria, Gloria
Proč člověk v očích slzy tajně skrývá
Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá
Ave Maria, Gloria

Kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá
Že slýchá ve snech, jak zpíval jí, Ave Maria
Vím, jednou cestou že už netrefím a to tou do dětství
A tak v duchu s tátou zpívám si Ave Maria

Proč život drobné mince zpátky nám nikdy nevrací
Ty zatoulané střípky štěstí ztracených radostí
Proč člověk v očích slzy tajně skrývá
Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá
Ave Maria, Ave Maria

Ave Maria, Ave Maria
Proč člověk v očích slzy tajně skrývá
Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá
Ave Maria, Gloria
Proč člověk v očích slzy tajně skrývá
Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá
Ave Maria, Gloria
Ave Maria, Gloria
Ave Maria, Gloria
2. Máš oči mý mámy
Máš oči mý mámy, tak nesmíš bejt zlá Jen společný flámy snad osud nám dá Život je jen sen, tak díky za každej den Co se nám dohromady báječnej zdá Ptáš se, jestli jsi má a jestli říci se dá Že tahle láska už je věčná a stálá? To ti nezaručí ani mý náručí Co tě drží stiskem pevným jak skála Já tě moc chci mít rád, dát víc, než budu si brát Bohužel ani v tom jistota není Vím, že jsi ta pravá, přesto se někdy stává Že člověk míní a čas potom to změní Máš oči mý mámy, tak nesmíš bej zlá Jen společný flámy snad osud nám dá Život je jen sen, tak díky za každej den Co se nám dohromady báječnej zdá Když dva maj k sobě blíž, tak vždycky bejvá s tím kříž Někdy pro něj, ale většinou pro ni Svět se nezastaví, i konec může mít svý Strom když umírá v ohni, tak voní Snad tě neodradí, co jinejm na mně vadí Nech se řídit svými pocity, touhou Musíš na mysli mít, život stojí za to žít I kdyby trval jen vteřinku pouhou Máš oči mý mámy, tak nesmíš bejt zlá Jen společný flámy snad osud nám dá Život je jen sen, tak díky za každej den Co se nám dohromady báječnej zdá Máš oči mý mámy, tak nesmíš bejt zlá Jen společný flámy snad osud nám dá Život je jen sen, tak díky za každej den Co se nám dohromady báječnej zdá
3. Ještě nechoď spát
Co říkal jsem dřív, teď už neplatí Lhal jsem tisíckrát, že se nevrátím Myslel jsem, že mám tisíc důvodů Zklamanej a sám nepokoušet už náhodu Ještě nechoď spát, ještě nekončím Ještě nechoď spát a dívej se mi do očí Ještě nechoď spát, ještě nesvítá Tvé vlasy jsou jak měď, láska rozbitá Zkus vážně mě brát alespoň na chvíli Já snad uvěřím, že se nemýlím Láska může být časem zkoušená Můj kůň běží dál, brána zavřená Ještě nechoď spát, ještě nekončím Ještě nechoď spát a dívej se mi do očí Ještě nechoď spát, ještě nesvítá Tvé vlasy jsou jak měď, láska rozbitá
4. Chvála bláznovství
Až jednou zjistím, že k tobě nepatřím Až jednou zjistím, že dávno spím Můžeš se smát, chválím to bláznovství Budu se bát, vím o tom svý Až jednou zjistím, že jak rádio neladím Až jednou zjistím, že ti to nevadí Zkusím se smát, chválím to bláznovství Budu se bát, vím o tom svý Až jednou zjistím, že se nechci smát Až jednou zjistím, že se nechci bát Jsem tady sám, není to bláznovství Zkusím ti hrát, vím o tom svý Jsem tady sám, není to bláznovství Zkusím ti hrát, vím o tom svý
5. Až mě andělé
Až mě andělé zavolají k sobě Nechci mít na pohřbu šumaře Dám přednost před smutečním maršem Bluesové smutné kytaře Předem už prosím pozůstalé lidi Nechte doma sváteční černý šat V džínách si sedněte u mě Ať můžu s vámi zazpívat Že se obávám té neznámé pouti Chápejte, umřu poprvé Na světě nechávám svou touhu a lásku Duše má bude bez krve Až ze hřbitova půjdete někam pít Dejte si za mě taky skleničku Jenom své ženě chtěl bych říct Zůstaň pak se mnou chviličku Koukám se do ulic, slzy mi lezou do očí Můj život končí ve hvězdách, lidi se dole plahočí Měl jsem rád život bláznivej, já neměl srdce z kamene Sem tam si někdo vzpomene Až mě andělé zavolají k sobě Nechci mít na pohřbu šumaře Dám přednost před smutečním maršem Bluesové smutné kytaře Předem už prosím pozůstalé lidi Nechte doma sváteční černý šat V džínách si sedněte u mě Ať můžu s vámi zazpívat Až mě andělé zavolají k sobě
6. Mámě
7. Láska
Láskou jak zákonem jsme chráněni Paragraf 1 – mít rád Láskou jak zákopem jsme bráněni Všem zbraním se můžem smát Trýzeň a ráj, pýchu i pád Můžu ti slíbit – mám tě rád Výheň i stín, válku a mír Všechno to můžem mít jen s ní Tou láskou jak řemenem jsme svázaní Půjdeš, kam půjdu i já Láskou jak přísahou jsme vázaní Všem hříchům se můžem smát Peklo a ráj, slávu i pád Můžu ti slíbit – mám tě rád Světlo a stín, touhu a mír Všechno to můžem mít jen s ní Láskou jak plamenem jsme spálení Žár v srdci zůstává nám S ní, ať už sebevíc jsme vzdáleni Té dálce se můžem smát
8. Šašek
9. Mám lásku jinou
Kvůli tobě pro mě zastavil se svět Řeklas, vrátím se až za padesát let Čas se usmál a pak jenom kýv V jiné holce jsem se zhlíd, jó Kvůli tobě já se cítil hrozně sám Řeklas, vrátím se, až stěstí udělám Čas se usmál jen, pak do cvalu se dal Jinou holku jsem si vzal Teď říkám, mám lásku jinou A tak dávno už ji znám Já mám lásku jinou A už vím, že rád ji mám Tak jí říkám, já už žádnou další nehledám Kvůli sobě, ty teď vypadáš nic moc Kdo ti, holka, tolik vkloubil dolů nos Města her a snů jsi vždycky chtěla znát A já marně měl tě rád Teď říkám, mám lásku jinou Taky dávno už ji znám Mám lásku jinou No a víš, že rád ji mám Tak jí říkám, já už žádnou další lásku nečekám Celej život s tebou chtěl jsem na zelenou jít Chtěl jsem jít Dneska brána ráje pro nás zavřená je, vím Já to vím Tak říkám, mám lásku jinou A tak dávno už ji znám Mám lásku jinou A už víc než rád ji mám Tak jí říkám, já už žádnou další lásku nehledám Mám lásku jinou A tak dávno už ji nám Mám lásku jinou A už víc než rád ji mám Tak jí říkám, já už žádnou další lásku nehledám Aspoň vidíš, jak to chodí Já už nechci víc tě znát
10. O nespočetné kráse těla
O nespočetné kráse těla Jež pro mne moje láska měla Když hleděl jsem jí do očí Pokládal jsem ji za anděla Těch jejích sametových úst Jež vždy se při polibku chvěla O jejích ňadrech řeknu jen Že byla zářivá a skvělá Ne, podruhé už nepoznám Tak božsky klenutého čela Do jejích tajů vcházel jsem Nábožně jako do kostela Když řekla – proboha, již dost Tu toho teprv nejvíc chtěla Časem jsem na ni zapomněl I ona na mě zapomněla Ne, podruhé už nepoznám Tak božsky klenutého čela Do jejích tajů vcházel jsem Nábožně jako do kostela Když řekla – proboha, již dost Tu toho teprv nejvíc chtěla Časem jsem na ni zapomněl I ona na mě zapomněla
11. Tichá noc 1864
Byl rok 1864 Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji A úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu Jako by se Bůh stále nemohl rozhodnout, komu přiřkne vítězství Po dlouhých, krvavých bojích Se Potomacká armáda generála Meeda setkala s armádou Jihu V severní Virginii, v místě zvaném Calais Forn Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka Rapahoni A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den Ten den byl jiný, něco zvláštního bylo ve vzduchu A všichni muži to cítili Během dne nepadl ani jediný výstřel K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž Polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky Snesla se tma, vzplály ohně A před stany na obou stranách řeky se konaly Bohoslužby A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň: „Přistupte blíže, všichni věrní” Jakmile skončil, orchestr Konfederace z druhé strany řeky Začal hrát: „Ať nám Bůh dá veselosti Páně” Bylo to zvláštní Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali A pak začal orchestr armády generála Lee Hrát tu nejkrásnější píseň – Tichou noc A kapela Unie se přidala Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu píseň A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství Byl Štědrý večer Hudba se linula táborem Jihu i Severu A hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů Byla svatá noc A tehdy, právě tehdy, když píseň končila – zazněl výstřel To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl A vystřelil přes řeku Hornista z kapely Severu klesl k zemi Chvíli bylo ohromené ticho, které vystřídal zuřivý řev Začala oboustranná střelba A zase bylo hodně mrtvých a raněných A bitvy pokračovaly Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty A po několika zoufalých a marných bitvách Se vojska Jihu definitivně vzdala Válka skončila Já ale vím, že se o výsledku rozhodlo dřív Už tehdy, o Vánocích roku 1864 na řece Rapahoni Od té doby, kdy píseň „Tichá noc” Porušil ten jeden hloupý výstřel Se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády Bůh se na Jih rozzlobil A jak to všechno vím? To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel Bůh mi odpusť!