ALBUM

Největší hity country zpívá Jakub Smolík
Rok vydání 1992

SEZNAM PÍSNÍČEK

1. Řekněte jí
Sníh padá do větví U břehů jezerních A vítr odvál z těchto míst Dávno tvůj letní smích Jezerem už nebrázdí Teď stíny kanoí Jen sosny kolem stojící Tvý jméno šeptají Řekněte jí, řekněte jí Že čekám na ni dál Řekněte jí, řekněte jí Jak dlouho jsem tu stál Snad odpoví, snad odpoví Že sen se mi jen zdál A že dávno, dávno Vítr všechno svál V oblacích šedavých Red Cabran odlétá Proč láska vždycky vydrží Jen zjara do léta Jako dým šedivý Můj život zůstal A jak ty sosny ve větvích Tvý jméno šeptám dál Řekněte jí, řekněte jí Že čekám na ni dál Řekněte jí, řekněte jí Jak dlouho jsem tu stál Snad odpoví, snad odpoví Že sen se mi jen zdál A že dávno, dávno Vítr všechno svál Snad odpoví, odpoví Že sen se mi jen zdál A že dávno Dávno vítr, všechno svál
2. Vzdálené bubny
Já znám ten hlas, co v dáli zní, vzdálený, vzdálený.Jen poslouchej, nedá mi spát, musím už jít, nesmíš se bát.Buď štastná lásko má, nezoufej, dneska svatební si píseň zahrát dej. Nemusíš mi zůstat věrná, já dobře vím, že se do náruče tvé už nevrátím.Já znám ten hlas, co v dáli zní, vzdálený, vzdálený.Vzpomínky své, ty smím si vzít a víc už nic, pak jít je líp.Buď štastná lásko má, nezoufej, dneska svatební nám píseň zahrát dej.Nemusíš mi zůstat věrná já dobře vím, že se do náruče tvé už nevrátím.
3. Nedělní ráno
Zvonil budík, bylo ráno V hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma Když jsem snídal džbánek piva Ještě zdálo se, že divnou příchuť má Když jsem spláchl chladnou vodou Z očí sny a z tváře závoj šedivý Řek mi pouhý pohled z okna ven Že nedělní je den a lenivý Já cítil dál, že v ústech mám Chuť cigaret a písní prošlé noci Tak jsem vyšel ven a díval se Jak slunce nový den má ve své moci A pak mi vánek poslal vstříc Tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní A náhle chtěl jsem být zas s tebou Někde za městem ve stínu jabloní Chtěl bych být v nedělní ráno V chodníku kvádrem žulovým A proč divný smutek mívám To snad se nikdy nedovím A snad i smrt je méně vážná Než tyhle chvíle nedělní Kéž mi zvony hraním písní Na prášek srdce rozmělní Šel jsem dál tou vůní ranní Kolem bílých kočárků a dětských mašlí Pak jsem dlouho stál a díval se Na věci, které svět občas krášlí Snad vrátil se mi zrak a já se Najednou zas díval na svět zpříma Teď už možná tvému štěstí Lépe rozumím, ač vím, že nejsi má Já chtěl bych být v nedělní ráno V chodníku kvádrem žulovým A proč divný smutek mívám To snad se nikdy nedovím Vždyť snad i smrt je méně vážná Než tyhle chvíle nedělní Kéž mi zvony hraním písní Na prášek srdce rozmělní
4. Vincent
Stále stejnou tmou Svítí plátno bloudících Malíř půlnoc kreslí smích Ten obraz píseň zpívá pojednou Stíny na kopcích Ticho hnízd a moudrý sníh Svál sem hřích všech dětských cích V těch barvách, které prosí tě – pojď k nám Já už vím a znám Co jsi tenkrát toužil říct A jak jsi trpěl pro své nadání Učit lidi vidět víc Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal Snad dnes tu s tebou stál Stále stejnou tmou Stejné louky tu hoří dnes Mraky láká do nebes Kde Vincentovy modré oči sní Jak jen pozmění Barvy žhnoucích slunečnic Vítr v tváři má pár skic To smýknul štětce touhy van Gogh sám Já už vím a znám Co jsi tenkrát toužil říct A jak jsi trpěl pro své nadání Učit lidi vidět víc Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal Snad dnes tu s tebou stál A svět tě tak trýznil Tvou lásku splácel zlým Jen černé vrány nad tvou hlavou Ctí tvou mysl bolavou Svět nazval velkou vášeň šílenstvím A já chci ti říct, Vincente Že není nikde svět pro lásku Tvou, se kterou bdím Stále stejnou tmou Portrét v tichu muzejním Něžná dlaň – hold váženým Všem očím, které nesmí rozumět Prohlíží si prázdnou zeď A chlápka v cárech nejchudších V tvých růžích trn snad ostřejší Než kord, co slouží srdci divným hrám Já už vím a znám Tak hledat musíš dál
5. Chvíli jen chvíli
Chvíli, jen chvíli mě nechej ještě snít Chvíli, jen chvíli a potom můžeš jít Píseň tvých roků jak led mě zastudí A týden už nebude krátký Chvíli, jen chvíli mě nechej ještě snít Chvíli, jen chvíli a potom můžeš jít Možná že ráno mě tvůj hlas probudí A možná že vrátíš se zpátky Každý má přístav, co nesmí obeplout Májáky žití a u nich klidný kout Každý má jednou svou louku vonící Jen ty jsi motýl, co létá Chvíli, než zazní má píseň poslední Chvíli, než zvednu svůj řetěz kotevní Zítra tě potkám, jak jdeš si ulicí Jak tenkrát na začátku léta Chvíli, jen chvíli mě nechej ještě snít Chvíli, jen chvíli a potom můžeš jít Možná že ráno mě tvůj hlas probudí A možná že vrátíš se zpátky
6. Tam u nebeských bran
Měl jsem rád pár písní, v nichž jsem žil Cesty toulavý – ty, o kterých jsem snil S vlídnou tmou když v létě kraj šel spát Poznal jsem, že tenhle svět mám rád Bez řečí jsem každou práci vzal A měl problémy, že málem jsem to vzdal Pokaždé jsem vstal a zkoušel jít Pro tu čest, že směl jsem s vámi žít Měl jsem rád stín stromů, říční proud Štíty hor, co nejdou překlenout Krásnější svět vůbec nehledám Dořeknu vám tam u nebeských bran Dětský smích a vlání koňských hřív Něco moudrých vět, co měl jsem znát už dřív Slunce zář když hřála do mých zad Poznal jsem, že tenhle svět mám rád Měl jsem rád stín stromů, říční proud Štíty hor, co nejdou překlenout Krásnější svět vůbec nehledám Dořeknu vám tam u nebeských bran Měl jsem rád stín stromů, říční proud Štíty hor, co nejdou překlenout Krásnější svět vůbec nehledám Dořeknu vám tam u nebeských bran To řeknu vám tam u nebeských bran
7. Oh Ruby
Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát Mám naději, že uslyšíš mé tiché volání Stín už padá na zdi bílé, nic mu nebrání Já tuším, že jsi hezká, jak bývalas tolikrát Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát Já nevymyslel válku, to jen prstem někdo kýv Mě učili jen střílet, jenže druhý střelil dřív A nevím sám, je mi psáno živořit či žít Oh Ruby, chci na blízku tě mít Je zázračné to vědomí, že vůbec ještě bdím Že tím co muž ženě nemohu ti být, Ruby, já pochopím A je to možná hloupost nesmírná, s níž odvážím si přát Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít A nechápu, proč po létech se zase slyším klít Jenom ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát Oh Ruby, Ruby, jak žil bych rád
8. Blizzard
Když jde blizzard s vichřicí, já sám jedu vánicí A na cestě jsem už skoro celej den Jedu k tý, o níž jsem snil, cestou dlouhou přes sto mil A jen deset mil mi zbývá k Mary Anne A jen deset mil mi zbývá k Mary Anne Jedu nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou A můj poník už je taky unaven Sčítám chvíli za chvílí, sčítám míli za mílí A jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne A jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne Kůň už nemůže a pad, zchromil ho ten věčnej chvat Vítr stopy ničí jako ráno sen Sám se nocí probíjím, z láhve brandy upíjím A jen tři míle mi zbývá k Mary Anne A jen tři míle mi zbývá k Mary Anne V dálce světla zaplály, to mý oči hledaly Potíž je jen v tom, že nemůžu dál Na sedlo si hlavu dát, chce se mi tak strašně spát A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne Tak ho našli za pár dní ležet v jámě bezedný Hlavu měl bílou a oči jako len V ruce prsten, co chtěl jí dát, proč ho k čertu nemoh hřát A jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne A jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne
9. Poslední kovboj
Snad jsem si zmýlil odjezd vlaků Měl zpoždění snad sto let Já měl namířeno k táboráku Co měl se konat naposled A místo něj kouř náklaďáků Mě v tomhle koutě přivítal A louky plné paneláků Skrz který slunce prosvítá Tak přijíždí poslední kovboj Sombréro vmáčklé do čela Schvácená herka líně kráčí Jako by dál nést ho nechtěla Tak přijíždí poslední kovboj A nerad vráží do lidí Tak přijíždí poslední kovboj A nikdo z vás ho nevidí Snad jsem si zmýlil čísla vlaků Co odjížděly do mejch snů Do prašných cest a do bodláků Z mejch oblíbenejch románů Kde slunce z rozedranejch mraků Tančí na hlavních pistolí Snad jsem si zmýlil čísla vlaků Tohle je jiný údolí Tak přijíždí poslední kovboj Sombréro vmáčklé do čela Schvácená herka líně kráčí Jako by dál nést ho nechtěla Tak přijíždí poslední kovboj A nerad vráží do lidí Tak přijíždí poslední kovboj A nikdo z vás ho nevidí Tak přijíždí poslední kovboj Sombréro vmáčklé do čela Schvácená herka líně kráčí Jako by dál nést ho nechtěla Tak přijíždí poslední kovboj A nerad vráží do lidí Tak přijíždí poslední kovboj A nikdo z vás ho nevidí
10. Báječná ženská
Tenhle příběh je pravda Ať visím, jestli vám budu lhát Já jsem potkal jednu dívku No a do dnešního dne ji mám rád Nikdy neměla zlost Když jsem hluboko do kapsy měl Vždycky měla pochopení A já se s ní nikdy hádat nemusel Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Tak mají báječnej život Plnej báječnejch dní bez útrap Celý den jen tak sedí A popíjejí „šatóné di pap” Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Nikdy jsem neslyšel: Kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi teď byl A já nikdy nezapomněl Abych svoje sliby jí vyplnil A když vzpomínala Tak jen na to hezký, co nám život dal Nedala mi příležitost Na co bych si taky stěžoval Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Tak mají báječnej život Plnej báječnejch dní bez útrap Celý den jen tak sedí A popíjejí „šatóné di pap” Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Tenhle příběh je pravda A sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal Že jsem potkal jednu dívku A tu jsem si taky za ženu vzal Zní to jako pohádka Z příběhu královny Mat Že si báječnou ženskou Taky vzal jeden báječnej chlap Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Tak mají báječnej život Plnej báječnejch dní bez útrap Celý den jen tak sedí A popíjejí „šatóné di pap” Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap Tak mají báječnej život Plnej báječnejch dní bez útrap Celý den jen tak sedí A popíjejí „šatóné di pap” Když si báječnou ženskou Vezme báječnej chlap
11. Prý chlapi nebrečí
Smích dívčích očí, koňských hřív – to byl náš svět Pak jsem se vrátil a na chvíli ohlídnul se zpět Snídaně v trávě, kaviár i prach Z dlouhejch nekonečnejch cest, co jsem polykal V noci čet jsem si náš osud z hvězd Když z hor vítr vál Společně na cestách, jen já a můj kůň šli jsme dál Já nestlal postel a on nikdy nepoznal svou stáj Jim sláma v botách vůbec nevadí Říkali: „Divná dvojka – kůň a chlap” A někteří se sázeli Kdo z nás dřív si zláme vaz Prý chlapi nebrečí – jen v pohádkách se, lásko, má říká Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Když chlap má na zdi jen sedlo a bič Klid ztrácí a pak sám neví, kam jít Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Prý chlapi nebrečí – jen v pohádkách se, lásko, má říká Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Když chlap má na zdi jen sedlo a bič Klid ztrácí a pak sám neví, kam jít Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Jak strávím příští čas, když toulat mám se sám Chvíli si počkám – možná v nebi až tě osedlám To jenom svítání jsou teď chladnější Snad že mě nehřeje tvůj dech – nic mě netěší A když pak usínám, sebe proklínám Nač byl můj spěch Prý chlapi nebrečí – jen v pohádkách se, lásko, má říká Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Když chlap má na zdi jen sedlo a bič Klid ztrácí a pak sám neví, kam jít Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Prý chlapi nebrečí – jen v pohádkách se, lásko, má říká Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh Když chlap má na zdi jen sedlo a bič Klid ztrácí a pak sám neví, kam jít Prý chlapi nebrečí, jen na řasách jim roztává sníh