Stýskání – Jakub Smolík

ALBUM

Stýskání

Rok vydání 2000

SEZNAM PÍSNÍČEK

1. Návrat

Až se ti jednou začne zas pořádně stýskat
Až se ti jednou začne zas o mně zdát
Najdi mou fotku, ať si mě prohlídneš z blízka
Za tu chvíli budeš náhle líp mě znát
Až se ti jednou objeví na čele vráska
Tím budu vinen nejvíc z tvých přátel já
Vždyť víš, jak bolí někdy i největší láska
Trvá chvíli a pak vzápětí se zdá

Návrat, ten vždycky je krásný
Návrat, ten musí být šťastný
Návrat, je největší z chvil, co znám
Návrat, ten musí se sdílet
Návrat, z těch prokletých mýlek
Návrat, je největší z chvil, co znám

Až se ti jednou promítne v mysli náš příběh
Pak možná budeš říkat, že zvláštní byl
Pak poznáš sama, že mu jen trochu děj chyběl
Jenom úsměv z jedné fotky mé z něj zbyl

Návrat, ten vždycky je krásný
Návrat, ten musí být šťastný
Návrat, je největší z chvil, co znám
Návrat, ten musí se sdílet
Návrat, z těch prokletých mýlek
Návrat, je největší z chvil, co znám

Návrat, ten musí se sdílet
Návrat, z těch prokletých mýlek
Návrat, je největší z chvil, co znám

2. Já nejsem zlej

Viděl jsem tě jednou docela bledou stát Všechno jsi chtěla, všechno mít akorát V tý naší ulici dávno se netančí Dal jsem ti dárek, květinu z bodláčí Noci jsou dlouhý, krátký je svítání Počítám dlažbu v ulici na přání Jsem trochu vedle s tou tvojí představou Vzpomínky plíživý lítají nad hlavou Ó, ó, a něco si přej Ó, ó, a něco mi dej Já nejsem zlej Až jednou zjistím, že k tobě nepatřím Odejdu najednou z těch malejch nádraží A to závaží, co v hlavě mám Někomu jinýmu s radostí přenechám Ó, ó, a něco si přej Ó, ó, a něco mi dej Já nejsem zlej Ó, ó, a něco si přej Ó, ó, a něco mi dej Já nejsem zlej

3. Jsi zklamaná

Jsi zklamaná – to se stává Když si život usmyslí neplnit plán Řeka slz se rozvodní, jsi tak zmáčená Deštivý obraz smutných rán Jsi zklamaná – tak to bývá Když tě náhle opustí, kdo zůstat měl Vedle dítě tiše spí, zatím netuší Že jeho táta odešel Tak klopýtáš přes kdejakej výmol A ukrýváš před světem ten svůj bol A v uších zní akordy jen v mol Jsi zklamaná Tak čekáš dál se zaťatou pěstí Tvůj ideál teď mizí na rozcestí A hledáš dál malej kousek štěstí Tak klopýtáš přes kdejakej výmol A ukrýváš před světem ten svůj bol A v uších zní akordy jen v mol Jsi zklamaná Tak čekáš dál se zaťatou pěstí Tvůj ideál teď mizí na rozcestí A hledáš dál malej kousek štěstí Jsi zklamaná – to se stává Když si v noci vymyslíš barevný snář Černobílý den barvy rozpustí A slzy stékaj na polštář

4. Vůně příštích cest

Že vázla řeč, tak jsem si za stůl sed Učil ji karty hrát Pak jsem řek vtip, jenže se nepoved Sám jsem se musel smát Když jsem jí mával časným ránem v šest Voněla vůní marných, příštích cest Začla mi svá, tajemství svěřovat Z ničeho nic jen tak Že jistý pán, má-li ji vůbec rád Pak hodně, všelijak A zaslouží si hodně přísný trest Voněla vůní marných, příštích cest Je to tak dlouho, že se můžu plést Voněla vůní marných, příštích cest Zas někdy nashle, řek jsem, když autobus Konečně byl už zde Tak čau, mi řekla a nehtem na ubrus Napsala číslo své Dávno ne dítě, v očích mírnou lest Voněla vůní marných, příštích cest Dávno ne dítě, v očích mírnou lest Voněla vůní marných, příštích cest

5. Stýskání

Tvou vůní zkropený vzpomínky táhnou V tančících záclonách vídávám tě stát Stíny se ptávají, když světla slábnou Proč se najednou mi tolik stýská V zátiší dotyků, klínů a tváří Plamínky malých lží zhasly něco v nás Korálky trofejí přestaly zářit Jsou tak studený, když se mi stýská Drátěnou košilí jsem zakryl srdce svý Dával si z ruky číst a ptal se bláznů Sto různých osudů jsem nechal odejít Lásku hledal, do dna zkoušel pít Drátěnou košilí jsem zakryl srdce svý Dával si z ruky číst a ptal se bláznů Sto různých osudů jsem nechal odejít Lásku hledal, do dna zkoušel pít Tvou vůní zkropený vzpomínky táhnou V tančících záclonách vídávám tě stát Stíny mi šeptají, co vím už dávno Ty jsi ta, po které se mi stýská Ty jsi ta, po které se mi stýská

6. Divná květina

Dnes už to dávno vím Že se v lásce nemá lhát Já ti to napovím Až půjdeš večer spát Pod modrou oblohou Hvězdy se rozsvítí Ty za to nemohou Chytaj nás do sítí Dám ti pak ruku svou Hádat mi z dlaně smíš Jenom mi prosím slib Že nic nepovíš Lidi si záviděj I zlý svědomí Každej má tajemství To já dobře vím Lásko, jsi divná květina Pročež nám uvadáš Když světlo zhasíná Lásko, jsi jako voda, vzduch Ještě tu chvíli stůj Ještě tu s námi buď Možná jsem podivín Možná jsem trochu svůj Tak na mě, lásko má Prosím tě pamatuj Co jsme si slíbili V těch dobách nezralých Chtěl jsem tě milovat Tak nech si o mně snít Lásko, jsi divná květina Proč jen nám uvadáš Když světlo zhasíná Lásko, jsi jako voda, vzduch Ještě tu chvíli stůj Ještě tu s námi buď… dál

7. Chceš mě

Chceš mě, ty první nalevo, chceš mě, tak dej to najevo Mě každá chtěla, sám nevím, jak to dělám Chceš mě, tak jak ta minule, všechno šlo celkem plynule Jen nebejt v parku, když bylo na nule Chceš mě, a nevíš ani jak, chceš mě, já nejsem maniak O mě se perou, sám nikdy nevím kterou, no vážně Jedna se uměla trápit, ta smetla ty druhé a byla můj typ Jen škoda, že mně se tenkrát zasek zip – tak všechny Láskou mě zahrnujou a lásku zas potřebujou Tu lásku, co jenom já jim dávám, jen pro mě Láskou div nešílejí, tak krásnou, až bojím se jí Tím pádem jsem zase zůstal sám Chceš mě, no že se vůbec ptám Tak chceš mě, jak tamta, co šla k nám S tou fintou prostou, dělala, že jde s poštou – říkám jí Chceš mě, jen došla ke dveřím, prej ne, já na to, že jí nevěřím A od té doby mi poštu nosí chlap – tak všechny Láskou mě zahrnujou a lásku zas potřebujou Tu lásku, co jenom já jim dávám, jen pro mě Láskou div nešílejí, tak krásnou, až bojím se jí Tím pádem jsem zase zůstal sám

8. Vteřina

Tam do mraků Mě někdy písně táhnou Sbor andělů tak nádhernej se zdá Pak stávám se jen pouhou Pouhou vteřinou V tom světě nálezů a ztrát Země mě hýčká Když mám se znovu vznášet A stíny stromů ukazují směr Jen pouhá vteřina A není kam se vracet Není čas říkat dávej nebo ber Má lásko Buď se mnou proti vteřinám Vteřinám, co ukazují čas Má lásko, i když se ti stýská Ještě se chvíli snaž A tak se vznáším A nechce se mi mávat Ještě jednu píseň chtěl bych Taky hrát I když ta vteřina Bývá někdy drahá Vrátím se zpátky Až mi zavoláš Má lásko Buď se mnou proti vteřinám Vteřinám, co ukazují čas Má lásko, i když se ti stýská Ještě se chvíli snaž Prosím

9. Malý přítel z města "N"

Chodil mi hrát, jeden refrén, jenom ten Měl jsem ho rád, malý přítel z města „N” S větrem hrál si svou píseň dál Já ho vídal, já ho znal V modrých džínsách, jak fouká Jen s větrem, jak by vlál slunci vstříc Co tou písní chtěl říct Že je živ a zdráv – nic víc Nad můstkem stál, oči modré víc než den Mlčel a hrál, malý přítel z města „N” S větrem hrál si svou píseň dál Já ho vídal, já ho znal V modrých džínsách, jak fouká Jen s větrem, jak by vlál slunci vstříc Co tou písní chtěl říct Že je živ a zdráv – nic víc Hochu můj, neslyším, hraj mi dál Dodnes, když spím, a když vchází s citem den Vrací se s ní malý přítel z města „N” S větrem hraje svou píseň dál Já ho vídal, já ho znal V modrých džínsách, jak fouká Jen s větrem, jak by vlál slunci vstříc Co tou písní chtěl říct Že je živ a zdráv – nic víc Hochu můj, neslyším, hraj mi dál

10. Nevěř náhodám

A možná je to tak, a nebo naopak Možná je to náhodou Holky kolem jdou jedna za druhou Každá myslí, že jsem za vodou Jednou Martina, a nebo Justina Měl jsem zase ten svůj pech Když se stěhujou jedna za druhou Nestačí mi často na to dech Když jim potom mávám na schodech Měl jsem kámoše, co velkej náskok měl Ženil se už po třetí Já z toho mám strach, když vidím, jak dopad Že mi moje štěstí uletí A možná je to tak, a nebo naopak Možná mi to nikdo nevěří Když se vracím sám, že byl zas douhej flám Tak čekám, kdo zazvoní u dveří Jednou Martina, a nebo Justina Měl jsem v noci divnej sen Už slyším zvonění, ty zvony svatební Naštěstí pak začal novej den A ukončil ten prapodivnej sen Život je takovej, i Goťák, ten to zná Je to všechno náhodou Zítra jedu dál, mě čeká další sál Ten seriál, co končí pohodou A možná je to tak, a nebo naopak Nevěř, brácho, náhodám Někdo má holt pech, a proto žádnej spěch Já se zatím ženit nehodlám A proto, brácho, nevěř náhodám

11. Neodcházej

Já vím, že soumrak už se chýlí Všechny své písně už jsem hrál A přesto ještě dej mi chvíli U mě zůstaň dál Dnes večer můžeš z dlaní hádat Chceš mě, a přesto odcházíš Když říkáš, že mě máš tak ráda Tak pojď ke mně blíž Neodcházej, neodcházej Noc už se krátí, lásku nám vrátí Neodcházej, neodcházej Víš, je to zvláštní, mám tě rád Jsem trošku víc, než jen tvůj známý A chci být víc, než jen tvůj hřích Tak proč se ptáš, co bude s námi Je to v rukou tvých Neodcházej, neodcházej Noc už se krátí, lásku nám vrátí Neodcházej, neodcházej Víš, je to zvláštní, mám tě rád Neodcházej, šanci nám dej Když mě máš ráda, dej to znát

12. Každej si meleme svou

Jsem možná zvláštní kovboj s kytarou Zpívám o koních, láskách, který lžou Kamarád ohňů, romantickej rváč Dík vám, že můžu to hrát Jsem táta big-beat, generační král A moje songy, každej poslouchá Ponoukač nálad, co má život rád Dík vám, že můžu to hrát Hej, já jsem hevík, ďáblův advokát Syrovej rocker, tak mě máte znát Řvoun, vzlykač balad, v černým budu stát Dík vám, že můžu to hrát Každej si meleme svou, stejný hospodský nás obsluhujou Každej si meleme svou, jen ne tu tvou Každej si meleme svou, stejný holky sedaj na kolenou Každej si meleme svou, hlavně tu svou Každej si meleme svou, stejný hospodský nás obsluhujou Každej si meleme svou, jen ne tu tvou Každej si meleme svou, stejný holky sedaj na kolenou Každej si meleme svou, hlavně tu svou Jsme oheň s vodou Noc a den se přou Bez sebe sami nic pak nezmůžou Uvnitř tak stejný, jako každej z vás Jen dík vám, že můžem to hrát Každej si meleme svou, stejný hospodský nás obsluhujou Každej si meleme svou, jen ne tu tvou Každej si meleme svou, stejný holky sedaj na kolenou Každej si meleme svou, hlavně tu svou