The Best Of – Jakub Smolík

ALBUM

The Best Of

Rok vydání 1998

SEZNAM PÍSNÍČEK

1. Až se ti jednou bude zdát

Až se ti jednou bude zdát, že je osud zlej
Já vím, to se může stát, tak přesto nezoufej
Až se ti jednou bude zdát, že nemáš štěstí v lásce
Že ten, koho miluješ, tě přestává mít rád

Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak
I když hořce chutná, jak člověk poznává
Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá
Tak lepší než se trápit je rada prostinká

Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska
Že je to jenom pohádka, pohádka pro děti
Já vím, když se dva políbí, že to nemusí být z lásky
A vůbec nic si neslíbí a tak to asi má být

Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak
I když hořce chutná, jak člověk poznává
Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá
Tak lepší než se trápit je rada prostinká

Až budeš chtít mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád
To, že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát
Já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí
V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň…

2. Víš...

Jsi jen jednoduchá A voníš vesnicí Nic tě nerozhází Jsi dívka tajně spící Jen jedny boty máš O jiný nestojíš A ty se nebojíš Že se mi nelíbí Víš, ty jsi z jinýho světa Víš, stačí ti jen pouhá věta Víš, stačí ti místo drahejch dárků Víš, to je fakt zajímavý Víš, že tě to se mnou baví Víš, snad je to tím, že tě mám rád My spolu chodíme Za ruce se vodíme Když nejsem střízlivej Domů mi cestu ukážeš A celou vejplatu Celou projíme A potom stačí nám jen Když se spolu vyspíme Víš, ty jsi z jinýho světa Víš, stačí ti jen pouhá věta Víš, stačí ti místo drahejch dárků Víš, to je fakt zajímavý Víš, že tě to se mnou baví Víš, snad je to tím, že tě mám rád Třeba jednou přijde den Kdy se spolu rozejdem Třeba nám to Nějakej ideál překazí Pak jenom vzpomínej Pak jenom vzpomínej Pak jenom vzpomínej A nikomu nepovídej Víš, ty jsi z jinýho světa Víš, stačí ti jen pouhá věta Víš, stačí ti místo drahejch dárků Víš, to je fakt zajímavý Víš, že tě to se mnou baví Víš, snad je to tím, že tě mám rád

3. Ave Maria

Vracím se domů, zase mířím tam, kde měl jsem dávno být Ministrant na kůru, co zpívával Ave Maria A táta s mámou už na práh mi naproti nepřijdou Neřeknou jako dřív, tak buď zdráv, Ave Maria Dnes už se loučím mnohem, mnohem hůř s každou vteřinou Když jsem šel světem jen tak naboso, s tváří nevinnou Kdy hlavou netáhly mi mraky, dík, mámo, za ty krásný roky Ave Maria, Ave Maria Ave Maria, Ave Maria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá Že slýchá ve snech, jak zpíval jí, Ave Maria Vím, jednou cestou že už netrefím a to tou do dětství A tak v duchu s tátou zpívám si Ave Maria Proč život drobné mince zpátky nám nikdy nevrací Ty zatoulané střípky štěstí ztracených radostí Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Ave Maria Ave Maria, Ave Maria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Ave Maria, Gloria Ave Maria, Gloria

4. Žokejská balada

Znal jsem klauna Velký uši A hodně velkej křivej nos Já nevím, že by měl kdy zlost Ale v sedle uměl víc než dost Třináctkrát byl šampionem V Anglii by byl už lordem Hrál, o všechno hrál Když v třmenech stál Dostihů král Jako komik běhal stájí V zástěře a rád se smál Po Chuchli se říkalo Že jezdit ročky už se bál Rukou laská hřívy koní Startovní když zvony zvoní Hrál, i karty hrál Když v třmenech stál Dostihů král Lykeion, Lancelot a Gimt Jména koní jasně zní Proč neskončil pádem z koně Závod, svůj závod poslední Velký srdce měl ten žokej V derby šestkrát zvítězil A o vítězství sedmém snil Však na silnici našel cíl Hřívy vlát už neuvidí Z auta je vrak, kdo z těch lidí Ví opodál Že odešel král Co s opilci hrál Latina, Dynamit, Nelson Jména koní jasně zní Proč neskončil pádem z koně Závod, svůj závod poslední Není jezdec, jemuž fotka Ve vážnici neříká Že prach pomalu pokrývá Sedlo jezdce Vlasty Smolíka Třináctkrát byl šampionem V Anglii by byl už lordem Hrál, o všechno hrál Když v třmenech stál Dostihů král

5. Ještě nechoď spát

Co říkal jsem dřív, teď už neplatí Lhal jsem tisíckrát, že se nevrátím Myslel jsem, že mám tisíc důvodů Zklamanej a sám nepokoušet už náhodu Ještě nechoď spát, ještě nekončím Ještě nechoď spát a dívej se mi do očí Ještě nechoď spát, ještě nesvítá Tvé vlasy jsou jak měď, láska rozbitá Zkus vážně mě brát alespoň na chvíli Já snad uvěřím, že se nemýlím Láska může být časem zkoušená Můj kůň běží dál, brána zavřená Ještě nechoď spát, ještě nekončím Ještě nechoď spát a dívej se mi do očí Ještě nechoď spát, ještě nesvítá Tvé vlasy jsou jak měď, láska rozbitá

6. Tobě

Až jednou sklopíš zrak A tiše řekneš: Smutno je mi Až zoufale se budeš ptát Čeho si máš vážit, čeho litovat Potom přijdu já Kterého dobře znáš A pomohu ti zničit žal Který ve svém srdci máš Půlnoc se blíží A lampy na ulici zhasínají Milenci v parcích na lavičkách Si svoje oči prohlížejí Ne, ještě nechoď spát A prohlídni si velký vůz Je pořád stejný jako tenkrát Ale z naší lásky zbyl jen malý kus Zas jedna hvězda padá A kolik lidí přání přeje si Zas jedna velká láska končí Není už postel s nebesy Je to už všechno strašně dávno Nebo sen se mi jen zdál Chtěl bych to prožít zase znovu Prosím tě nechoď, zas bych o to stál

7. Tichá noc 1864

Byl rok 1864 Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji A úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu Jako by se Bůh stále nemohl rozhodnout, komu přiřkne vítězství Po dlouhých, krvavých bojích Se Potomacká armáda generála Meeda setkala s armádou Jihu V severní Virginii, v místě zvaném Calais Forn Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka Rapahoni A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den Ten den byl jiný, něco zvláštního bylo ve vzduchu A všichni muži to cítili Během dne nepadl ani jediný výstřel K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž Polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky Snesla se tma, vzplály ohně A před stany na obou stranách řeky se konaly Bohoslužby A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň: „Přistupte blíže, všichni věrní” Jakmile skončil, orchestr Konfederace z druhé strany řeky Začal hrát: „Ať nám Bůh dá veselosti Páně” Bylo to zvláštní Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali A pak začal orchestr armády generála Lee Hrát tu nejkrásnější píseň – Tichou noc A kapela Unie se přidala Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu píseň A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství Byl Štědrý večer Hudba se linula táborem Jihu i Severu A hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů Byla svatá noc A tehdy, právě tehdy, když píseň končila – zazněl výstřel To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl A vystřelil přes řeku Hornista z kapely Severu klesl k zemi Chvíli bylo ohromené ticho, které vystřídal zuřivý řev Začala oboustranná střelba A zase bylo hodně mrtvých a raněných A bitvy pokračovaly Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty A po několika zoufalých a marných bitvách Se vojska Jihu definitivně vzdala Válka skončila Já ale vím, že se o výsledku rozhodlo dřív Už tehdy, o Vánocích roku 1864 na řece Rapahoni Od té doby, kdy píseň „Tichá noc” Porušil ten jeden hloupý výstřel Se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády Bůh se na Jih rozzlobil A jak to všechno vím? To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel Bůh mi odpusť!

8. Jen blázen žárlí

Ruce dej pryč od mý holky To jeho pohled říkal všem Když se ve dveřích s ní objevil A pak zády k nám ji posadil Když upíjel ze svý dvojky Pořád se sálem rozhlížel Jestli neuvidí něčí stín Jak se potají plíží k nim Blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Ruce dej pryč od mý holky To jeho pohled říkal všem S ní se nebavil moc Aby stih všechny chlapíky mít na očích Tak jsem upil ze svý dvojky A domluvil se s číšníkem Aby zbytek mi dal vedle ní A on v očích měl zděšení Blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Jen blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Co každej přeje žárlivcům

9. Tobě II

10. Hvězda k zemi padá

Proč lidi říkaj, že láska je všemocná A pak se o ni všichni bojí Tak bloudí nebem duše nemocná A hledá slovník, kde psáno stojí… Co dělat mám, když hvězda padá Co dělat mám, když hvězda Hvězda k zemi padá? Měl jsem tě jednou, už mi nepatříš Za bílou zdí už nejsi má Tak píšu dopis tužkou na polštáři Že letošní zima byla zlá Co dělat mám, když hvězda padá Co dělat mám, když hvězda Hvězda k zemi padá? Kolem mě bloudí stovky lidských duší Jen velká zeď odpověď zná Dobře to víš, víš, jak mi chybíš Sám se ptám, než přijde tma… Co dělat mám, když hvězda padá Co dělat mám, když hvězda Hvězda k zemi padá? Hvězda k zemi padá Hvězda k zemi padá…

11. Koženej klobouk

Táta měl přání být kauboj Žít život, o kterým jen snil Mít koženej klobouk Dva kolty a z obou Od pasu zasáhnout cíl Ze snů mu zbyl jen ten klobouk Z vlčích kůží ušitej Ten klobouk sňal z hlavy Jen když dámy zdravil Když u studní pil z něj A v kaňonech ulic Na prériích měst Žil sám jak kauboj Co má jen svou čest Uměl nocí tmavou Se vzpřímenou hlavou Ten kaubojskej úděl nést Ten koženej kaubojskej kloubouk Vrásčitou krempu už má Závání ďáblem A nosí jen trable Zakrátko zdědím ho já Ten koženej kaubojskej klobouk Toho nemůžu, lásko, se vzdát Ten klobouk mi sedí To zkrátka se dědí Tak musím ti sbohem dát A v kaňonech ulic Na prériích měst Žít sám jak kauboj Co má jen svou čest Musím nocí tmavou Se vzpřímenou hlavou Ten kaubojskej úděl nést Kaubojskej úděl nést

12. O nespočetné kráse těla

O nespočetné kráse těla Jež pro mne moje láska měla Když hleděl jsem jí do očí Pokládal jsem ji za anděla Těch jejích sametových úst Jež vždy se při polibku chvěla O jejích ňadrech řeknu jen Že byla zářivá a skvělá Ne, podruhé už nepoznám Tak božsky klenutého čela Do jejích tajů vcházel jsem Nábožně jako do kostela Když řekla – proboha, již dost Tu toho teprv nejvíc chtěla Časem jsem na ni zapomněl I ona na mě zapomněla Ne, podruhé už nepoznám Tak božsky klenutého čela Do jejích tajů vcházel jsem Nábožně jako do kostela Když řekla – proboha, již dost Tu toho teprv nejvíc chtěla Časem jsem na ni zapomněl I ona na mě zapomněla

13. Srdce na dlani

Večerní samota Prý smutek přivádí Čekám tu na tebe Než přijde svítání Jsem jako vlak Před černým tunelem Těším se na tebe Pak něco provedem Čekám tu na tebe Srdce mám na dlani Něco mi říká Že možná přeháním Všechny ty hlasy Co nocí šeptají Těším se na tebe Bojím se potají Srdce mám na dlani A ty možná někde s jiným jseš Srdce mám na dlani To srdce, co nemá rádo lež Zůstal jsem sám Začalo svítání Čekal jsem na tebe Přišlo jen zklamání A potom déšť To smutnej je host Měl jsem tě rád Ty řekla jsi mi – dost Srdce mám na dlani A ty možná někde s jiným jseš Srdce mám na dlani To srdce, co nemá rádo lež Srdce mám na dlani A ty možná někde s jiným jseš Srdce mám na dlani To srdce, co nemá rádo lež

14. Sen kovbojů

Každý kluk sní sen kovbojů Plný je hvězd a soubojů Když zbývá jen pár nábojů Je bít se dál čest kovbojů Mít přátel pár, co s vámi jdou Co v nouzi vám jsou věrní Tak volně žít, jak pádí kůň Jak vzlétne pták Jak svítí tůň Každý si přál být kovboj sám Ač nejsem kluk, i já to znám Mít přátel pár, co s vámi jdou Co v nouzi vám jsou věrní Jen kluků pár šlo do bojů Splnit si svůj sen kovbojů