ALBUM

36 nejkrásnějších balad (2CD)
Rok vydání 2006

SEZNAM PÍSNÍČEK CD1

1. Tobě
Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš

Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus

Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál
2. Dětský oči
Její dětský oči smutně na mě hledí Jako když to vědí, že ji nechám být Její dětský oči jenom pro mě pláčí Svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít Že prej zná lásku, která je věčná Že prej mně může všechno dát Že by mi byla prej strašně vděčná Kdybych ji chtěl mít trochu rád Prosím tě, děvče, vždyť ty jseš dítě Kolik ti jenom může být? Vždyť ani nevím, zdalipak smím tě Na ústa hebká políbit Dala mi ústa, dala mi sebe Potom šla domů sama spát Já tu teď stojím, hrůzou mi zebe Teď se mi o ní bude zdát
3. Koženej klobouk
Táta měl přání být kauboj Žít život, o kterým jen snil Mít koženej klobouk Dva kolty a z obou Od pasu zasáhnout cíl Ze snů mu zbyl jen ten klobouk Z vlčích kůží ušitej Ten klobouk sňal z hlavy Jen když dámy zdravil Když u studní pil z něj A v kaňonech ulic Na prériích měst Žil sám jak kauboj Co má jen svou čest Uměl nocí tmavou Se vzpřímenou hlavou Ten kaubojskej úděl nést Ten koženej kaubojskej kloubouk Vrásčitou krempu už má Závání ďáblem A nosí jen trable Zakrátko zdědím ho já Ten koženej kaubojskej klobouk Toho nemůžu, lásko, se vzdát Ten klobouk mi sedí To zkrátka se dědí Tak musím ti sbohem dát A v kaňonech ulic Na prériích měst Žít sám jak kauboj Co má jen svou čest Musím nocí tmavou Se vzpřímenou hlavou Ten kaubojskej úděl nést Kaubojskej úděl nést
4. Až se ti jednou bude zdát
Až se ti jednou bude zdát, že je osud zlej Já vím, to se může stát, tak přesto nezoufej Až se ti jednou bude zdát, že nemáš štěstí v lásce Že ten, koho miluješ, tě přestává mít rád Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak I když hořce chutná, jak člověk poznává Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá Tak lepší než se trápit je rada prostinká Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska Že je to jenom pohádka, pohádka pro děti Já vím, když se dva políbí, že to nemusí být z lásky A vůbec nic si neslíbí a tak to asi má být Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak I když hořce chutná, jak člověk poznává Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá Tak lepší než se trápit je rada prostinká Až budeš chtít mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád To, že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát Já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň…
5. Tichá noc 1864
Byl rok 1864 Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji A úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu Jako by se Bůh stále nemohl rozhodnout, komu přiřkne vítězství Po dlouhých, krvavých bojích Se Potomacká armáda generála Meeda setkala s armádou Jihu V severní Virginii, v místě zvaném Calais Forn Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka Rapahoni A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den Ten den byl jiný, něco zvláštního bylo ve vzduchu A všichni muži to cítili Během dne nepadl ani jediný výstřel K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž Polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky Snesla se tma, vzplály ohně A před stany na obou stranách řeky se konaly Bohoslužby A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň: „Přistupte blíže, všichni věrní” Jakmile skončil, orchestr Konfederace z druhé strany řeky Začal hrát: „Ať nám Bůh dá veselosti Páně” Bylo to zvláštní Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali A pak začal orchestr armády generála Lee Hrát tu nejkrásnější píseň – Tichou noc A kapela Unie se přidala Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu píseň A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství Byl Štědrý večer Hudba se linula táborem Jihu i Severu A hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů Byla svatá noc A tehdy, právě tehdy, když píseň končila – zazněl výstřel To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl A vystřelil přes řeku Hornista z kapely Severu klesl k zemi Chvíli bylo ohromené ticho, které vystřídal zuřivý řev Začala oboustranná střelba A zase bylo hodně mrtvých a raněných A bitvy pokračovaly Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty A po několika zoufalých a marných bitvách Se vojska Jihu definitivně vzdala Válka skončila Já ale vím, že se o výsledku rozhodlo dřív Už tehdy, o Vánocích roku 1864 na řece Rapahoni Od té doby, kdy píseň „Tichá noc” Porušil ten jeden hloupý výstřel Se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády Bůh se na Jih rozzlobil A jak to všechno vím? To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel Bůh mi odpusť!
6. O nespočetné kráse těla
O nespočetné kráse těla Jež pro mne moje láska měla Když hleděl jsem jí do očí Pokládal jsem ji za anděla Těch jejích sametových úst Jež vždy se při polibku chvěla O jejích ňadrech řeknu jen Že byla zářivá a skvělá Ne, podruhé už nepoznám Tak božsky klenutého čela Do jejích tajů vcházel jsem Nábožně jako do kostela Když řekla – proboha, již dost Tu toho teprv nejvíc chtěla Časem jsem na ni zapomněl I ona na mě zapomněla Ne, podruhé už nepoznám Tak božsky klenutého čela Do jejích tajů vcházel jsem Nábožně jako do kostela Když řekla – proboha, již dost Tu toho teprv nejvíc chtěla Časem jsem na ni zapomněl I ona na mě zapomněla
7. Ave Maria
Vracím se domů, zase mířím tam, kde měl jsem dávno být Ministrant na kůru, co zpívával Ave Maria A táta s mámou už na práh mi naproti nepřijdou Neřeknou jako dřív, tak buď zdráv, Ave Maria Dnes už se loučím mnohem, mnohem hůř s každou vteřinou Když jsem šel světem jen tak naboso, s tváří nevinnou Kdy hlavou netáhly mi mraky, dík, mámo, za ty krásný roky Ave Maria, Ave Maria Ave Maria, Ave Maria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá Že slýchá ve snech, jak zpíval jí, Ave Maria Vím, jednou cestou že už netrefím a to tou do dětství A tak v duchu s tátou zpívám si Ave Maria Proč život drobné mince zpátky nám nikdy nevrací Ty zatoulané střípky štěstí ztracených radostí Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Ave Maria Ave Maria, Ave Maria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Proč člověk v očích slzy tajně skrývá Když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria, Gloria Ave Maria, Gloria Ave Maria, Gloria
8. Srdce na dlani
Večerní samota Prý smutek přivádí Čekám tu na tebe Než přijde svítání Jsem jako vlak Před černým tunelem Těším se na tebe Pak něco provedem Čekám tu na tebe Srdce mám na dlani Něco mi říká Že možná přeháním Všechny ty hlasy Co nocí šeptají Těším se na tebe Bojím se potají Srdce mám na dlani A ty možná někde s jiným jseš Srdce mám na dlani To srdce, co nemá rádo lež Zůstal jsem sám Začalo svítání Čekal jsem na tebe Přišlo jen zklamání A potom déšť To smutnej je host Měl jsem tě rád Ty řekla jsi mi – dost Srdce mám na dlani A ty možná někde s jiným jseš Srdce mám na dlani To srdce, co nemá rádo lež Srdce mám na dlani A ty možná někde s jiným jseš Srdce mám na dlani To srdce, co nemá rádo lež
9. Žokejská balada
Znal jsem klauna Velký uši A hodně velkej křivej nos Já nevím, že by měl kdy zlost Ale v sedle uměl víc než dost Třináctkrát byl šampionem V Anglii by byl už lordem Hrál, o všechno hrál Když v třmenech stál Dostihů král Jako komik běhal stájí V zástěře a rád se smál Po Chuchli se říkalo Že jezdit ročky už se bál Rukou laská hřívy koní Startovní když zvony zvoní Hrál, i karty hrál Když v třmenech stál Dostihů král Lykeion, Lancelot a Gimt Jména koní jasně zní Proč neskončil pádem z koně Závod, svůj závod poslední Velký srdce měl ten žokej V derby šestkrát zvítězil A o vítězství sedmém snil Však na silnici našel cíl Hřívy vlát už neuvidí Z auta je vrak, kdo z těch lidí Ví opodál Že odešel král Co s opilci hrál Latina, Dynamit, Nelson Jména koní jasně zní Proč neskončil pádem z koně Závod, svůj závod poslední Není jezdec, jemuž fotka Ve vážnici neříká Že prach pomalu pokrývá Sedlo jezdce Vlasty Smolíka Třináctkrát byl šampionem V Anglii by byl už lordem Hrál, o všechno hrál Když v třmenech stál Dostihů král
10. Víš...
Jsi jen jednoduchá A voníš vesnicí Nic tě nerozhází Jsi dívka tajně spící Jen jedny boty máš O jiný nestojíš A ty se nebojíš Že se mi nelíbí Víš, ty jsi z jinýho světa Víš, stačí ti jen pouhá věta Víš, stačí ti místo drahejch dárků Víš, to je fakt zajímavý Víš, že tě to se mnou baví Víš, snad je to tím, že tě mám rád My spolu chodíme Za ruce se vodíme Když nejsem střízlivej Domů mi cestu ukážeš A celou vejplatu Celou projíme A potom stačí nám jen Když se spolu vyspíme Víš, ty jsi z jinýho světa Víš, stačí ti jen pouhá věta Víš, stačí ti místo drahejch dárků Víš, to je fakt zajímavý Víš, že tě to se mnou baví Víš, snad je to tím, že tě mám rád Třeba jednou přijde den Kdy se spolu rozejdem Třeba nám to Nějakej ideál překazí Pak jenom vzpomínej Pak jenom vzpomínej Pak jenom vzpomínej A nikomu nepovídej Víš, ty jsi z jinýho světa Víš, stačí ti jen pouhá věta Víš, stačí ti místo drahejch dárků Víš, to je fakt zajímavý Víš, že tě to se mnou baví Víš, snad je to tím, že tě mám rád
11. Vše je pryč
Vše je pryč, to není sen Vlak už v dálce houká Končí dnešní den Ty teď spíš, své sny máš Jestli rád tě mám Se nikdy nezeptáš Tvoje sny byly mý Když jsem držel tvoje vlasy V dlaních svých To není klam Když se tě ptám Proč svoje sny ti na hrob lásky pokládám
12. Tátův sen
Můj táta chtěl bejt kovboj A jako každej měl spoustu chyb Můj táta chtěl bejt kovboj S koněm mu prý bylo líp Každej má životní lásku A někdy to může bejt kůň I když měl dost těžkej život Tolik on věřil svejm snům Kolikrát táta se spálil A knížek moc neměl čas číst A než aby mou mámu ztratil Tak ten svůj sen nechal jít Žil ve světě lidí, ve světě aut A nikdy se nebál nahlásit faul Žil ve světě lidí, ve světě aut A nikdy se nebál nahlásit faul Táta tu dávno už není Zůstal tu ten jeho svět Po něm mám klukovské snění A touhu toulat se tam a zpět Tak i já mám životní lásku A tou právě je kůň A i když mám lehčí život Tak věřím těm tátovejm snům Tady ve světě lidí, ve světě aut A táta možná to vidí Jak nesnáším faul Tady ve světě lidí, ve světě aut A táta možná to vidí Že nesnáším faul A táta možná to vidí Že nesnáším faul
13. Sen kovbojů
Každý kluk sní sen kovbojů Plný je hvězd a soubojů Když zbývá jen pár nábojů Je bít se dál čest kovbojů Mít přátel pár, co s vámi jdou Co v nouzi vám jsou věrní Tak volně žít, jak pádí kůň Jak vzlétne pták Jak svítí tůň Každý si přál být kovboj sám Ač nejsem kluk, i já to znám Mít přátel pár, co s vámi jdou Co v nouzi vám jsou věrní Jen kluků pár šlo do bojů Splnit si svůj sen kovbojů
14. Jen blázen žárlí
Ruce dej pryč od mý holky To jeho pohled říkal všem Když se ve dveřích s ní objevil A pak zády k nám ji posadil Když upíjel ze svý dvojky Pořád se sálem rozhlížel Jestli neuvidí něčí stín Jak se potají plíží k nim Blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Ruce dej pryč od mý holky To jeho pohled říkal všem S ní se nebavil moc Aby stih všechny chlapíky mít na očích Tak jsem upil ze svý dvojky A domluvil se s číšníkem Aby zbytek mi dal vedle ní A on v očích měl zděšení Blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Jen blázen žárlí, až umírá Holku krásnou neuhlídá Jen blázen neví, co ví celej dům Co každej přeje žárlivcům Co každej přeje žárlivcům
15. Živá láska
Dobrý večer, krásná dámo Noc se krátí, nemyslíte? Dovolíte, chtěl bych znáti Vaše jméno Vaše jméno, slečno (Láska) Narozena? (Teď) Narozena kde? (Tady) Ne (Ne? A kde tedy? Jsem přece Tvoje láska) Láska? Lásko (Hm? Co mi chceš?) Jsi tady ještě? (Jsem u tebe) Jsi u mě ty? (Copak?) To je dobře Noc je krásná, nebe svítí (Hvězdnou sítí padá láska) V noci láska říci smí ti svoje jméno, noc je múzou velkých básní (Všechny krásky ještě zkrásní) V noci najdou všechny lásky svoje jméno Ty, řekni mi, jaktože ty jsi moje láska? (Máš mě rád?) A jak to víš? (Jsem přece tvoje láska) Jsi barevný sen, který dýchá (Jsem živá, tak pojď přece blíž) Není ti zima? (Ne) Nechceš můj kabát? (Ne) Jako když začíná pršet (Ne) Já vím, nezačíná, ale stejně je tu najednou jinak, krásně (Krásně) Noc je múzou velkých básní (Všechny krásky ještě zkrásní) V noci najdou všechny lásky svoje jméno Noc je krásná, nebe svítí (Hvězdnou sítí padá láska) V noci láska říci smí ti svoje jméno
16. Návrat domů
17. Má Jenny
18. Madony

SEZNAM PÍSNÍČEK CD2

1. Popelky

Odevšad teď slyším, hvězdy nám prej povadnou
Stačí rychle vstát a běžet tam
Jenže ve vile zdejší jsem si našel klidnej kout
Trochu rumu v láhvi ještě mám

Jen si zdřímnout, chvíli spát
Trochu Pánbůh má mě rád

Je tu jen pár myší, ale já jsem někdy bloud
Trochu rumu v láhvi ještě mám
Jedna holka snědá beze mě prej nechce žít
Kdysi jsem s ní zažil pěknej flám
Pořád prej mě hledá, jenže já teď mám co pít
Trochu rumu v láhvi ještě mám

Jen si zdřímnout, chvíli spát
Trochu Pánbůh má mě rád

Nikdo ti nic nedá, každá chce si tě prej vzít
Trochu rumu v láhvi ještě mám

Jen si zdřímnout, chvíli spát
Trochu Pánbůh má mě rád

Možná zítra vstanu, to teď nevím ještě sám
Trochu rumu v láhvi ještě mám

2. Starý chlapi, ty to znaj

Tvým snům, snům, co plynou
Vzpomínkám, co bloudí za tebou
Já dal svý srdce a písní pár
Tvým snům, snům, co plynou

Čas, ten zná řeku svou
A zná jednu lásku za druhou
A nedá se chytit a nedá se vést
Tvým snům, snům, co plynou

Jen jedna z cest mě k tobě dovede
Lidi říkaj, že vede do nebe

Tvým snům, snům, co plynou
Kde drží někdo jiný ruku tvou
Jen bláznům se můžou zázraky stát
Že bez snů, snů budeš mou
Jen bláznům se můžou zázraky stát
Že bez snů, snů budeš mou

3. Zachraňte milenky

Dej 16 růží na ten práh
A chvíli zůstaň, postůj v tmách
Zde žila dívka 16 jar
V těch létech nikdo není přece stár

Proč léto šestnácté a slunce polední
Proč růže právě pro ni
Musely být poslední
Pár bílých prášků pro spaní
Pak jen dlouhé stmívání
Ten, kdo týdny nemoh spát
Teď šeptá díky nastokrát

Že můžu usínat, že mě nic netíží
Ani ta láska, která zradí, která ublíží
Banální případ, zde ho máš
Zklamaná láska, trapnost, vím
Nechte si život, ten je váš
Ale co srdce? Co pak s ním

4. Odpouštěj

Asi je čas, abych už šel
Asi už čas tvůj vypršel
Já se, táto, fakt moc snažil
Cestu k tobě já nenašel
Až se vzbudíš zítra ráno, jezdce v dálce uvidíš
Ale mámu zpátky z nebe nevrátíš

Taky syna teď už ztrácíš
Taky syna moh jsi mít
Ale tvojí velkou vášní
Bylo láhev v ruce mít

Měl jsi koně, krásnou ženskou
Zkrátka všechno, co chlap má mít
Teď už mámu ale z nebe nevrátíš

Až budeš číst ty řádky, co já ti psal
Nic nevrátí se zpátky, život jde dál
Měl jsi vše, i lásku, teď bloudíš tmooou
A mámu, co měl jsem rád, jsi prohrál vášní svou

Taky syna teď jsi ztratil
Taky syna máš už pryč
Starý Bill ti tenkrát říkal, že se v láhvi utopíš

Sepni ruce v modlitbu svou
Kytku na hrob položíš
Ale zpátky mámu z nebe nevrátíš

5. Z dlaně mi hádej

Proč lidi říkaj, že láska je všemocná
A pak se o ni všichni bojí
Tak bloudí nebem duše nemocná
A hledá slovník, kde psáno stojí…

Co dělat mám, když hvězda padá
Co dělat mám, když hvězda
Hvězda k zemi padá?

Měl jsem tě jednou, už mi nepatříš
Za bílou zdí už nejsi má
Tak píšu dopis tužkou na polštáři
Že letošní zima byla zlá

Co dělat mám, když hvězda padá
Co dělat mám, když hvězda
Hvězda k zemi padá?

Kolem mě bloudí stovky lidských duší
Jen velká zeď odpověď zná
Dobře to víš, víš, jak mi chybíš
Sám se ptám, než přijde tma…

Co dělat mám, když hvězda padá
Co dělat mám, když hvězda
Hvězda k zemi padá?

Hvězda k zemi padá
Hvězda k zemi padá…

6. Sám v dešti

Až se ti jednou bude zdát, že je osud zlej
Já vím, to se může stát, tak přesto nezoufej
Až se ti jednou bude zdát, že nemáš štěstí v lásce
Že ten, koho miluješ, tě přestává mít rád

Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak
I když hořce chutná, jak člověk poznává
Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá
Tak lepší než se trápit je rada prostinká

Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska
Že je to jenom pohádka, pohádka pro děti
Já vím, když se dva políbí, že to nemusí být z lásky
A vůbec nic si neslíbí a tak to asi má být

Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak
I když hořce chutná, jak člověk poznává
Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá
Tak lepší než se trápit je rada prostinká

Až budeš chtít mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád
To, že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát
Já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí
V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň…

7. Maminka

Vím, že jen tak nesmíříš se s tím
Co ti život sám nabízí, jdeš za štěstím
Chceš jen to, co žádná jiná nemůže mít
A co se nedá zlatem zaplatit

A pokaždé, když zavřeš oči, začíná film
Kdo jsou ti muži a proč svou lásku
Chceš dát právě jim
Co když zrovna já jsem ten, s kým potkat se máš
Proč před pravdou oči zavíráš

Teď právě možná mě hledáš, vidíš jen tmu
Možná mě hledáš tam v dálkách svých snů
Možná mě hledáš, kde nemůžu být
A stačí jenom oči otevřít

Zdá se mi, že možná právě teď
Osud na tvou otázku ti dá odpověď
Stačí jenom pár kroků, lásko, pojď ke mně blíž
A dál už na nic ptát se nemusíš

Teď právě možná mě hledáš, vidíš jen tmu
Možná mě hledáš tam v dálkách svých snů
Možná mě hledáš, kde nemůžu být
A stačí jenom oči otevřít

To se stává tulákům
Že víc než sobě věří svým snům

Možná mě hledáš, kde nemůžu být
A stačí jenom oči otevřít

8. Hvězdička

Její dětský oči smutně na mě hledí
Jako když to vědí, že ji nechám být
Její dětský oči jenom pro mě pláčí
Svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít

Že prej zná lásku, která je věčná
Že prej mně může všechno dát
Že by mi byla prej strašně vděčná
Kdybych ji chtěl mít trochu rád

Prosím tě, děvče, vždyť ty jseš dítě
Kolik ti jenom může být?
Vždyť ani nevím, zdalipak smím tě
Na ústa hebká políbit

Dala mi ústa, dala mi sebe
Potom šla domů sama spát
Já tu teď stojím, hrůzou mi zebe
Teď se mi o ní bude zdát

9. Zahrada ticha

Snad jsem to já, kdo dýchal do tvých vlasů
Snad jsem to já, kdo se jiskřil ve tvých očích
Nejsem už sám, v mým náručí se jiná choulí
A slýchávám zas slůvka lásky z jejích rtů

V dlaních svých teď držím fotku tvojí
Ten tvůj úsměv zase vidím před sebou
Jak je to dávno, co jsem říkal
Že jsem šťastný, když tě vidím
V náručí teď spinkáš s malinkou
Je teď jen tvá

Na ranči svým sám se večer toulám
A každý kout tvou vůní krvácí
Snad jsi teď šťastná, jiný zpívá
Ti teď písně za svítání
Vzpomínky však bloudí krajinou

V dlaních svých teď držím fotku tvojí
Ten tvůj usměv zase vidím před sebou
Jak je to dávno, co jsem říkal
Že jsem šťastný, když tě vidím
V náručí teď spinkáš s malinkou
Už nejsem sám

10. Posel dobrejch zpráv

Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš

Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus

Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál

11. Vzpomínka

Táta měl přání být kauboj
Žít život, o kterým jen snil
Mít koženej klobouk
Dva kolty a z obou
Od pasu zasáhnout cíl

Ze snů mu zbyl jen ten klobouk
Z vlčích kůží ušitej
Ten klobouk sňal z hlavy
Jen když dámy zdravil
Když u studní pil z něj

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žil sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Uměl nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést

Ten koženej kaubojskej kloubouk
Vrásčitou krempu už má
Závání ďáblem
A nosí jen trable
Zakrátko zdědím ho já

Ten koženej kaubojskej klobouk
Toho nemůžu, lásko, se vzdát

Ten klobouk mi sedí
To zkrátka se dědí
Tak musím ti sbohem dát

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žít sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Musím nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést
Kaubojskej úděl nést

12. Jsi zklamaná

Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš

Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus

Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál

13. Návrat

Táta měl přání být kauboj
Žít život, o kterým jen snil
Mít koženej klobouk
Dva kolty a z obou
Od pasu zasáhnout cíl

Ze snů mu zbyl jen ten klobouk
Z vlčích kůží ušitej
Ten klobouk sňal z hlavy
Jen když dámy zdravil
Když u studní pil z něj

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žil sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Uměl nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést

Ten koženej kaubojskej kloubouk
Vrásčitou krempu už má
Závání ďáblem
A nosí jen trable
Zakrátko zdědím ho já

Ten koženej kaubojskej klobouk
Toho nemůžu, lásko, se vzdát

Ten klobouk mi sedí
To zkrátka se dědí
Tak musím ti sbohem dát

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žít sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Musím nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést
Kaubojskej úděl nést

14. Neodcházej

Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš

Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus

Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál

15. Stýskání

Táta měl přání být kauboj
Žít život, o kterým jen snil
Mít koženej klobouk
Dva kolty a z obou
Od pasu zasáhnout cíl

Ze snů mu zbyl jen ten klobouk
Z vlčích kůží ušitej
Ten klobouk sňal z hlavy
Jen když dámy zdravil
Když u studní pil z něj

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žil sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Uměl nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést

Ten koženej kaubojskej kloubouk
Vrásčitou krempu už má
Závání ďáblem
A nosí jen trable
Zakrátko zdědím ho já

Ten koženej kaubojskej klobouk
Toho nemůžu, lásko, se vzdát

Ten klobouk mi sedí
To zkrátka se dědí
Tak musím ti sbohem dát

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žít sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Musím nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést
Kaubojskej úděl nést

16. Nezavolám

Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš

Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus

Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál

17. Cesty

Táta měl přání být kauboj
Žít život, o kterým jen snil
Mít koženej klobouk
Dva kolty a z obou
Od pasu zasáhnout cíl

Ze snů mu zbyl jen ten klobouk
Z vlčích kůží ušitej
Ten klobouk sňal z hlavy
Jen když dámy zdravil
Když u studní pil z něj

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žil sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Uměl nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést

Ten koženej kaubojskej kloubouk
Vrásčitou krempu už má
Závání ďáblem
A nosí jen trable
Zakrátko zdědím ho já

Ten koženej kaubojskej klobouk
Toho nemůžu, lásko, se vzdát

Ten klobouk mi sedí
To zkrátka se dědí
Tak musím ti sbohem dát

A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žít sám jak kauboj
Co má jen svou čest

Musím nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést
Kaubojskej úděl nést

18. Lásko

Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš

Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus

Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.