ALBUM
Jakub Smolík Country
Rok vydání: 1994
SEZNAM PÍSNÍČEK
Odevšad teď slyším, hvězdy nám prej povadnou
Stačí rychle vstát a běžet tam
Jenže ve vile zdejší jsem si našel klidnej kout
Trochu rumu v láhvi ještě mám
Jen si zdřímnout, chvíli spát
Trochu Pánbůh má mě rád
Je tu jen pár myší, ale já jsem někdy bloud
Trochu rumu v láhvi ještě mám
Jedna holka snědá beze mě prej nechce žít
Kdysi jsem s ní zažil pěknej flám
Pořád prej mě hledá, jenže já teď mám co pít
Trochu rumu v láhvi ještě mám
Jen si zdřímnout, chvíli spát
Trochu Pánbůh má mě rád
Nikdo ti nic nedá, každá chce si tě prej vzít
Trochu rumu v láhvi ještě mám
Jen si zdřímnout, chvíli spát
Trochu Pánbůh má mě rád
Možná zítra vstanu, to teď nevím ještě sám
Trochu rumu v láhvi ještě mám
Tvým snům, snům, co plynou
Vzpomínkám, co bloudí za tebou
Já dal svý srdce a písní pár
Tvým snům, snům, co plynou
Čas, ten zná řeku svou
A zná jednu lásku za druhou
A nedá se chytit a nedá se vést
Tvým snům, snům, co plynou
Jen jedna z cest mě k tobě dovede
Lidi říkaj, že vede do nebe
Tvým snům, snům, co plynou
Kde drží někdo jiný ruku tvou
Jen bláznům se můžou zázraky stát
Že bez snů, snů budeš mou
Jen bláznům se můžou zázraky stát
Že bez snů, snů budeš mou
Dej 16 růží na ten práh
A chvíli zůstaň, postůj v tmách
Zde žila dívka 16 jar
V těch létech nikdo není přece stár
Proč léto šestnácté a slunce polední
Proč růže právě pro ni
Musely být poslední
Pár bílých prášků pro spaní
Pak jen dlouhé stmívání
Ten, kdo týdny nemoh spát
Teď šeptá díky nastokrát
Že můžu usínat, že mě nic netíží
Ani ta láska, která zradí, která ublíží
Banální případ, zde ho máš
Zklamaná láska, trapnost, vím
Nechte si život, ten je váš
Ale co srdce? Co pak s ním
Asi je čas, abych už šel
Asi už čas tvůj vypršel
Já se, táto, fakt moc snažil
Cestu k tobě já nenašel
Až se vzbudíš zítra ráno, jezdce v dálce uvidíš
Ale mámu zpátky z nebe nevrátíš
Taky syna teď už ztrácíš
Taky syna moh jsi mít
Ale tvojí velkou vášní
Bylo láhev v ruce mít
Měl jsi koně, krásnou ženskou
Zkrátka všechno, co chlap má mít
Teď už mámu ale z nebe nevrátíš
Až budeš číst ty řádky, co já ti psal
Nic nevrátí se zpátky, život jde dál
Měl jsi vše, i lásku, teď bloudíš tmooou
A mámu, co měl jsem rád, jsi prohrál vášní svou
Taky syna teď jsi ztratil
Taky syna máš už pryč
Starý Bill ti tenkrát říkal, že se v láhvi utopíš
Sepni ruce v modlitbu svou
Kytku na hrob položíš
Ale zpátky mámu z nebe nevrátíš
Proč lidi říkaj, že láska je všemocná
A pak se o ni všichni bojí
Tak bloudí nebem duše nemocná
A hledá slovník, kde psáno stojí…
Co dělat mám, když hvězda padá
Co dělat mám, když hvězda
Hvězda k zemi padá?
Měl jsem tě jednou, už mi nepatříš
Za bílou zdí už nejsi má
Tak píšu dopis tužkou na polštáři
Že letošní zima byla zlá
Co dělat mám, když hvězda padá
Co dělat mám, když hvězda
Hvězda k zemi padá?
Kolem mě bloudí stovky lidských duší
Jen velká zeď odpověď zná
Dobře to víš, víš, jak mi chybíš
Sám se ptám, než přijde tma…
Co dělat mám, když hvězda padá
Co dělat mám, když hvězda
Hvězda k zemi padá?
Hvězda k zemi padá
Hvězda k zemi padá…
Až se ti jednou bude zdát, že je osud zlej
Já vím, to se může stát, tak přesto nezoufej
Až se ti jednou bude zdát, že nemáš štěstí v lásce
Že ten, koho miluješ, tě přestává mít rád
Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak
I když hořce chutná, jak člověk poznává
Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá
Tak lepší než se trápit je rada prostinká
Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska
Že je to jenom pohádka, pohádka pro děti
Já vím, když se dva políbí, že to nemusí být z lásky
A vůbec nic si neslíbí a tak to asi má být
Potom nebuď z toho smutná – i když je to tak
I když hořce chutná, jak člověk poznává
Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá
Tak lepší než se trápit je rada prostinká
Až budeš chtít mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád
To, že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát
Já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí
V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň…
Vím, že jen tak nesmíříš se s tím
Co ti život sám nabízí, jdeš za štěstím
Chceš jen to, co žádná jiná nemůže mít
A co se nedá zlatem zaplatit
A pokaždé, když zavřeš oči, začíná film
Kdo jsou ti muži a proč svou lásku
Chceš dát právě jim
Co když zrovna já jsem ten, s kým potkat se máš
Proč před pravdou oči zavíráš
Teď právě možná mě hledáš, vidíš jen tmu
Možná mě hledáš tam v dálkách svých snů
Možná mě hledáš, kde nemůžu být
A stačí jenom oči otevřít
Zdá se mi, že možná právě teď
Osud na tvou otázku ti dá odpověď
Stačí jenom pár kroků, lásko, pojď ke mně blíž
A dál už na nic ptát se nemusíš
Teď právě možná mě hledáš, vidíš jen tmu
Možná mě hledáš tam v dálkách svých snů
Možná mě hledáš, kde nemůžu být
A stačí jenom oči otevřít
To se stává tulákům
Že víc než sobě věří svým snům
Možná mě hledáš, kde nemůžu být
A stačí jenom oči otevřít
Její dětský oči smutně na mě hledí
Jako když to vědí, že ji nechám být
Její dětský oči jenom pro mě pláčí
Svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít
Že prej zná lásku, která je věčná
Že prej mně může všechno dát
Že by mi byla prej strašně vděčná
Kdybych ji chtěl mít trochu rád
Prosím tě, děvče, vždyť ty jseš dítě
Kolik ti jenom může být?
Vždyť ani nevím, zdalipak smím tě
Na ústa hebká políbit
Dala mi ústa, dala mi sebe
Potom šla domů sama spát
Já tu teď stojím, hrůzou mi zebe
Teď se mi o ní bude zdát
Snad jsem to já, kdo dýchal do tvých vlasů
Snad jsem to já, kdo se jiskřil ve tvých očích
Nejsem už sám, v mým náručí se jiná choulí
A slýchávám zas slůvka lásky z jejích rtů
V dlaních svých teď držím fotku tvojí
Ten tvůj úsměv zase vidím před sebou
Jak je to dávno, co jsem říkal
Že jsem šťastný, když tě vidím
V náručí teď spinkáš s malinkou
Je teď jen tvá
Na ranči svým sám se večer toulám
A každý kout tvou vůní krvácí
Snad jsi teď šťastná, jiný zpívá
Ti teď písně za svítání
Vzpomínky však bloudí krajinou
V dlaních svých teď držím fotku tvojí
Ten tvůj usměv zase vidím před sebou
Jak je to dávno, co jsem říkal
Že jsem šťastný, když tě vidím
V náručí teď spinkáš s malinkou
Už nejsem sám
Až jednou sklopíš zrak
A tiše řekneš: Smutno je mi
Až zoufale se budeš ptát
Čeho si máš vážit, čeho litovat
Potom přijdu já
Kterého dobře znáš
A pomohu ti zničit žal
Který ve svém srdci máš
Půlnoc se blíží
A lampy na ulici zhasínají
Milenci v parcích na lavičkách
Si svoje oči prohlížejí
Ne, ještě nechoď spát
A prohlídni si velký vůz
Je pořád stejný jako tenkrát
Ale z naší lásky zbyl jen malý kus
Zas jedna hvězda padá
A kolik lidí přání přeje si
Zas jedna velká láska končí
Není už postel s nebesy
Je to už všechno strašně dávno
Nebo sen se mi jen zdál
Chtěl bych to prožít zase znovu
Prosím tě nechoď, zas bych o to stál
Táta měl přání být kauboj
Žít život, o kterým jen snil
Mít koženej klobouk
Dva kolty a z obou
Od pasu zasáhnout cíl
Ze snů mu zbyl jen ten klobouk
Z vlčích kůží ušitej
Ten klobouk sňal z hlavy
Jen když dámy zdravil
Když u studní pil z něj
A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žil sám jak kauboj
Co má jen svou čest
Uměl nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést
Ten koženej kaubojskej kloubouk
Vrásčitou krempu už má
Závání ďáblem
A nosí jen trable
Zakrátko zdědím ho já
Ten koženej kaubojskej klobouk
Toho nemůžu, lásko, se vzdát
Ten klobouk mi sedí
To zkrátka se dědí
Tak musím ti sbohem dát
A v kaňonech ulic
Na prériích měst
Žít sám jak kauboj
Co má jen svou čest
Musím nocí tmavou
Se vzpřímenou hlavou
Ten kaubojskej úděl nést
Kaubojskej úděl nést
